Královéhradecký kraj

Úvodní stránkaKraj a volené orgányTiskové centrumAktuality - archiv

Začátky východočeského loutkářství popisuje nová kniha historičky Alice Dubské

Poslední aktualizace: 10.10.2011 9:09

Historicky první prokázaný český loutkář se narodil se ve Studnici u Náchoda. Jeho osudy zachycuje kniha Alice Dubské Cesty loutkářů Brátů a Pratte Evropou 18. a 19. století.

Unikátní knihu o Janu Jiřím Brátovi a jeho putování Evropou 18. století představí její autorka - divadelní historička Alice Dubská - v místech, kde původně syn chudého tesaře hrával svá první představení. Slavnostní křest knihy „Cesty loutkářů Bratů a Pratte Evropou 18. a 19. století“ se uskuteční v pátek 7. října v 17.00 hod. v Hostinci U Studny ve Studnici.

Ještě před tím přijal paní Alici Dubskou v Hradci Králové hejtman Královéhradeckého kraje Lubomír Franc, který tak symbolicky odstartoval kampaň usilující o zápis východočeského loutkářství na Seznam nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky.

Čtivou publikaci o historicky prvním českém loutkáři J. J. Brátovi ze Studnice a jeho potomcích, přinášející dosud neznámé poznatky o fascinujícím příběhu a životních osudech tří generací loutkářského rodu, který byl téměř sto let živou součástí kulturního dění ve střední Evropě, vydalo letos v létě nakladatelství Akademie múzických umění v Praze. Vydání předcházelo autorčino usilovné až detektivní pátrání v mnoha českých a zahraničních periodikách a archivech; významně pomohli zejména pracovníci náchodského a také pražského archivu, kde se dochovaly žádosti o loutkářské licence.

„V době, kdy jsem dokončovala knihu Dvě století českého loutkářství, upozornil mne prof. František Černý (rodák z Jaroměře) na divadelní ceduli loutkáře Jana Jiřího Bráta, kterou náhodně získalo divadelní oddělení Národního muzea. Bylo mi okamžitě jasné, že se jedná o důležitý dokument, týkající se prvního známého českého loutkáře, rodáka ze Studnice u Náchoda, o kterém jsme však věděli jen žalostně málo. Tak začalo desetileté bádání o Janu J. Brátovi a jeho synovi Antonovi Pratte a jeho dětech, které nakonec přineslo překvapující výsledky,“ vzpomíná Alice Dubská.

Když se ve spolupráci s německým historikem L. Rebehnem podařilo prokázat, že Anton Pratte, loutkář z Čech, vystupující v Hamburku a poté ve Švédsku, je synem Jana J. Bráta, autorka se soustředila na pátrání po putování rodiny Pratte Evropou. Cenné doklady o jejich vystupování našla mimo jiné ve Stockholmu, Göteborgu, Petrohradě, Wroclawi, Mannheimu, Linci, Vídni, Budapešti, Bratislavě, Lvove, Olomouci, Brně a konečně i v roce 1848 v Praze.

Knihu o počátcích českého loutkářství, která je významná také pro pochopení fenoménu východočeské loutkářské tradice, pokřtí starostka Studnice Helena Toldová, dále radní města Hradce Králové a iniciátorka myšlenky zápisu východočeského loutkářství na Seznam ČR Lenka Jaklová a předsedkyně Výboru pro kulturu a památkovou péči Zastupitelstva Královéhradeckého kraje Václava Domšová. Součástí křtu bude i úvodní slovo editora knihy, teatrologa Jaroslava Blechy z Moravského zemského muzea v Brně. Živou současnost a kontinuitu východočeského loutkářství představí formou jarmarečního představení „…ale já se mám“ loutkářský soubor „Mikrlata“, jehož členy jsou nejstarší žáci literárně-dramatického oboru ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři.

K fenoménu východočeského loutkářství Alice Dubská poznamenává: „Od konce 18. století působili ve východních Čechách loutkáři Meissnerové (později Maissnerové, Majznerové), významný loutkářský rod usazený ve Staré Pace. K dalším východočeským loutkářům patřili zejména Vídové, Finkové a Hanušové, pro které byla typická snaha po repertoárové originalitě. Pozoruhodnou rodinou byli v této souvislosti právě Maiznerové, díky nimž se zachovaly nejstarší opisy českých loutkových her. Údajně se snažili získat pro spolupráci i dramatika Václava Klimenta Klicperu za jeho působení v Hradci Králové. Východočeský loutkář Josef Fink byl jedním z velmi mála loutkářských principálů, kteří se pokusili o vlastní tvorbu. Na podobu východočeského loutkového divadla měli výrazný vliv řezbář Antonín Sucharda a jeho syn Antonín Sucharda ml. z Nové Paky, jejichž řezbářské výtvory patřily k nejreprezentativnějším v tomto oboru.“

Inspirující tradici východočeského loutkářství od poloviny minulého století rozvíjejí především Muzeum loutkářských umění v Chrudimi, jediné specializované loutkářské muzeum u nás, v Královéhradeckém kraji pak zejména Divadlo Drak (včetně Labyrintu), jehož poetika od počátku vyrůstala z tradice loutkářské rodiny Matěje Kopeckého. Obě instituce měly ohromný vliv na rozvoj amatérského loutkářství, které jinde ve světě nemá obdoby.

Autor: Lenka Jaklová