Lyže pro Horskou službu vyrábějí v žacléřské fabrice
Horští záchranáři z celé republiky mají ve výbavě lyže ze žacléřské fabriky, která ročně vyrobí šest tisíc párů vlastní značky a k tomu ještě dva tisíce snowboardů.
27.3.2019
Milan Luštinec začínal na koleni v garáži, měl smůlu na společníky. V těžkých začátcích ho zachránila objednávka na sto snowboardů od rakouské firmy, na jehož zástupce vydržel čekat čtyři hodiny na smluveném místě v hotelu. Teď mají jeho lušťovky po celém světě, v Austrálii i Asii. A také u české Horské služby.
Doslova na zelené louce, coby kamenem dohodil k fotbalovému stadionu místního Baníku, postavil Milan Luštinec v roce 2000 halu, ve které se rodí lyže pro Čechy, Australany i Korejce. Šedesát párů denně, ve třísměnném provozu.
Vyučený opravář důlních strojů a zařízení pracoval do roku 1992 v Žacléři na šachtě a k lyžím a snowboardům se dostal po ukončení těžby uhlí. Začínal v garáži, kde vyrobil v roce 1993 první snowboard. „Trvalo mi to tři neděle. Dnes je prkno hotové za dvacet minut,“ pousměje se Milan Luštinec při vzpomínce na první produkt.
Dva roky vyráběl lyže pro horské záchranáře z Polska, k severním sousedům se přidala také Horská služba ČR. Ze Žacléře si jich odvezla 400 párů. „Vymysleli jsme speciální design, ladili jsme barvy tak, aby seděly k typickému oblečení Horské služby. Kvůli tomu jsme si půjčili jejich bundu,“ popisuje majitel žacléřské firmy Milan Luštinec a ukazuje na klasické logo Horské služby a zřetelný nápis Rescue. „Vybrali si lyže, které jim budou vyhovovat na škálu terénů a činností. Normální lyžař jezdí jenom z kopce dolů, oni musí vyrazit občas také mimo sjezdovku, do volného terénu. Proto jsme vyráběli lyže tak, aby se na nich dalo i smýkat,“ vysvětluje.
Klíčovým místem je lepírna
Proces výroby lyží připomíná alchymistickou dílnu, ve které je nutné k úspěšnému výsledku sladit pestrou škálu činností. V truhlárně se pracuje s dřevem, jinde s plastem a kovem. Ohýbají se a brousí hrany, frézují a vyřezávají skluznice, montuje vázání. „Čtrnáct dní dopředu máme podrobně naplánovaný plán činností, materiály musí být dopředu připravené,“ dodává. V časovém harmonogramu je zásadní lepení lyží v lise, které trvá zhruba 25 minut. „V lepírně se všechno sbíhá, musí se tam vše sejít ve správný čas. Jakmile jsou lyže nalepené, následuje navíc technologická pauza 24 hodin,“ přibližuje postup šéf fabriky.
Sám vyráběl stroje
Sám začínal tak, že si lyži nakreslil na plech, pilkou ji vyřízl a dopracoval se k formě. „Měl jsem velmi málo peněz a musel si sám vyrábět také stroje. To mi naštěstí jako důlnímu zámečníkovi šlo,“ vypráví.
Dnes má vlastní značku Lusti a patří mezi dva nejvýznamnější české výrobce lyží, společně se Sportenem, bývalým Artisem v Novém Městě na Moravě. „V řádech tisíců nikdo jiný v republice lyže nevyrábí,“ tvrdí. "Nejznámějších top světových značek je pětadvacet, dalších jsou stovky. Je extrémně těžké se prosadit," připouští. "Pro nás ale nejsou ani tak konkurencí světové značky jako druhý tuzemský výrobce, protože když někdo chce českou značku, nebude si brát lyže světových výrobců," říká.
Autor: Jan Braun
Zdroj: Hradecký deník