Turistický portál Královéhr. kraje

Úvodní stránkaPohádkové postavy

Pohádkové postavy z Českého ráje

Krajina jako stvořená pro báje, legendy a pověsti, které byly předávány z generace na generaci po dlouhá staletí. Malé i velké návštěvníky ale jistě zaujmou i v dnešní uspěchané době. Český ráj je také spjat s mnoha známými filmovými pohádkami, kterým poskytl prostředí. Určitě si vzpomenete na Zlatovlásku, Bajaju, Nesmrtelnou tetu, Prince a večernici, Jasněnku a létajícího ševce a řadu dalších.

Rumcajs, Manka, Cipísek

Našel tu svůj domov i Rumcajs. Loupežník, který byl původně jičínským ševcem. Toto řemeslo vykonával poctivě po devět let, než si u něj jednou nechal šít boty i jíčínský starosta Humpál. Rumcajs nedopatřením urazil starostovu mohutnou nohu, která byla jeho pýchou, a byl za to vykázán z města. Usadil se v jeskyni v lese Řáholci, kde se začal živit jako loupežník. Jednou se sice zkusil vrátit k poctivému řemeslu, ale knížepán se rozhodl pokácet Řáholec, a tak se Rumcajs stal znovu loupežníkem, aby les zachránil. Žil tu společně se svou ženou Mankou a synkem Cipískem, s nimiž prožíval spoustu dobrodružství. Spřátelil se také s lesní zvěří a ostatními lesními bytostmi. Nejčastějšími soupeři mu byli jičínská vrchnost – knížepán, kněžna, starosta Humpál a někdy dokonce sám císařpán. Někdy se ale musí potýkat i s nadpřirozenými nepřáteli, jakými jsou obr Cumštajn, Meluzína nebo drak.

Svůj příběh má i zámek Hrubá Skála, kde kdysi vládl moudrý král Beneš. Jeho dcera Svatava milovala chudého rytíře Vojmila z nedalekého hradu Zbirohy. Ale takového ženicha král pro svou dceru nechtěl. Jednou Hrubou Skálu padli Sasové. Po krutých bojích se už sklánělo k vítězství Sasů. V poslední chvíli přijel neznámý Černý rytíř, který zachránil život králi Benešovi a svou udatností porazil saské vojsko. Král vyhlásil, že dá dceru tomu, kdo zachránil jeho zemi. Nejdříve se přihlásil falešný hrdina. Svatava ženicha odmítla, a král ji nechal zazdít do věže. Vojmil dívku osvobodil. Podle rozseknuté přilbice poznal Beneš Černého rytíře, který mu skutečně zachránil život. Konala se slavná svatba.

V dobách, kdy se v krajích loupilo, skrývala se jedna loupežnická horda ve skalách mezi Turnovem a Malou Skálou. Říkalo se jim drábové. Sužovali celý kraj. Všichni se jich báli. Jednou se jim zastesklo po dobré hospodyni. Unesli sličné děvče Kristýnku. Ta se ale loupežníků nezalekla. Večer po dobrém lupu je opila. Když usnuli, přivedla lidi z vesnice. Ti loupežníky svázali. Celá banda si své špatné skutky musela odpracovat.

Víla Jizerýna

Pod Jizerskými horami, kousek od Českého ráje u řeky Jizery vzniklo kdysi díky lásce dvou mladých lidí tmavočervené rubínové sklo. Sklář Weber postavil mezi lesy sklářskou huť. Jeho vázy, džbánky a pohárky se staly nejžádanějším zbožím v kraji. Nejšikovnější mezi zaměstnanci byl mladý sklář Petr. Ten se zamiloval do Weberovy dcery Leontýnky. Jejich lásce však stál v cestě Weber, protože Petr byl chudý. Když se huti přestalo dařit byl i mladý sklář propuštěn. Nešťastného Petra v noci navštívila víla Jizerýna a poradila mu, jak vyrobit rubínové sklo. Petr začal usilovně pracovat v lomu. Za našetřené peníze koupil dva zlaté prstýnky. Hodil je do pece se sklem. Vzniklo rubínově červené sklo, které zachránilo Weberovu huť. Weber svolil ke svatbě Petra a Leontýnky. Až si koupíte vázičku nebo figurku z červeného skla, vzpomeňte si na vílu Jizerýnu.

Na východ od Turnova leží mnoha pověstmi opředená hora Kozákov. Uvnitř hory je prý skrýše skřítků, kteří sbírají, leští a brousí acháty, jaspisy a ametysty. Kdysi dávno se dva malí skřítci, Titík a Jaspísek, rozhodli, že se podívají mezi lidi. Po dobrodružné cestě z Kozákova do města si našli domov v lidském obydlí za pecí. Spřátelili se s dětmi i jejich rodiči. Když viděli, jak těžce se lidem žije, rozhodli se jim pomoci. Vzali je do svého podzemního království a ukázali, jak se brousí drahé kameny. A tak v Turnově vznikla první brusičská dílna.

Jičínské okolí dokresluje vysoký kopec Zebín. O tom, jak vznikl a proč na jeho vršku stojí kaplička, vypráví pověst. Mladý, šikovný a pracovitý Vašek od Jičína se zamiloval do Madlenky, dcery bohatého Mlynáře. Mlynář chudého ženicha odmítl. Vaškovi pomohl tajemný muž. Poradil mu, kde najde velké bohatství. Za to si pro Vaška za 7 let přijde. Vašek s Madlenkou se vzali, měli děti a šťastně žili. Za 7 let si pro Vaška přišel čert. Dohodli se, že budou ještě závodit v běhu. Čertovi se však dostalo do boty kamení. A než ho vysypal, Vašek doběhl do cíle a zvítězil. Z kamení vznikl vysoký kopec – Zebín. Jako poděkování nechal Vašek na vrcholu postavit kapličku.

Na jih od Jičína najdete řadu rybníků. V nich mezi rybami a pulci žije vodník Čeperka. Stará se o celou vodní říši. Má pod svou ochranou také jeřáby, ledňáčky, motáky pochopy a další ptačí kamarády. Jednou se však nezbední kluci vypravili na loďce vybírat z rákosí ptačí vajíčka. To se ale nelíbilo zdejšímu hodnému vodníkovi Čeperkovi. Varoval ptáky. Vodu v rybníce rozvířil vlnami a nezbedníky v loďce zmáchal a odfoukl až ke břehu. Ti se pak již nikdy neodvážili ani pomyslet na vykrádání hnízd.

V Prachovských skalách žije neposedný skřítek Pelíšek. Rád všem pomáhá, ale občas vyvede nějakou taškařinu. Největší pýchou Pelíška byla jeho zahrádka. Kytičky do ní mu věnoval sám Krakonoš. Jednou mu zahrádku vyraboval zlý rytíř Číč, aby se sám měl čím chlubit. Pelíšek se mu pomstil. V noci jeho koňské spřežení navedl pomocí světlušek přímo do rybníka. Pelíškovo ponaučení „Nerabuj přírodu, nechceš-li mít škodu!“ si rytíř Číč vzal k srdci. Pelíšek si u Krakonoše vyprosil nové kytičky. Až půjdete do Prachovských skal, určitě tam Pelíškovu zahrádku objevíte.

Nedaleko Mnichova Hradiště jsou pískovcové skály, které vypadají jako tajemný hrad se spoustou rozsedlin a jeskyní. Prý tam za dávných časů bydlel obr zvaný Dráb. Když mu zemřela žena, zůstal úplně sám. Bylo mu smutno. Proto se jednou vypravil k lidem do vsi a přinesl si v hrsti dívku Aničku. Anička mu sice se vším pomáhala, ale šťastná u něho nebyla. Obr Aničce dovolil, aby se na jeden den podívala domů. Anička pomocí klubíčka dovedla vesničany až k obrově skrýši, aby ji vysvobodili. Po rozmluvě s Drábem pochopili, že obr není zlý, pouze opuštěný. Anička za službu dostala obrův poklad, ukrytý za borovicí. Vesničané chodili obra pravidelně navštěvovat. Ten jim zase pomáhal s těžkými pracemi. A skály, kde obr bydlel, se od těch dob nazývají Drábské světničky.

Kdysi dávno žila na Humprechtu, mladá paní Eliška se svým malým synkem Petříkem. Petříkův otec padl v boji. Zanechal spoustu bohatství. Eliška vládla moudře a spravedlivě. Jednou však přijeli příbuzní Petříkova otce a chtěli se zmocnit zlata a drahého kamení. Eliška s Petříkem vše naložili na vůz a poklad utopili v průhledné vodě nedaleké studánky. Když vetřelci nic nenašli, odjeli. Eliška zachránila celý kraj. Když Petřík vyrostl, byl moudrým vládcem. Věděl, že pravé bohatství má člověk ukryté v srdci. U studánky se prý ve slunečné dny vyhřívá had s korunkou na hlavě a hlídá jejich poklad. Říká se, že spravedlivému člověku had položí korunku k nohám, a tím mu předá poklad i vládu nad krajem.

Je tomu už dávno, kdy na Mladoboleslavsku jezdily vozy plné pozdravů z cest a zamilovaných psaníček. A právě o strašidelném jezdci, který tolikrát vyplašil poštovní koně, vypráví tato pověst. Krajem jezdil s poštou mladý postilion. Byl velmi svědomitý. Psaní doručoval včas a vždy do rukou adresáta. Jednou se zdržel na posvícení. Aby však splnil svou povinnost, vypravil se na cestu lesem v noci. Všichni ho varovali před tajemným jezdcem. Postilión se s jezdcem skutečně setkal. Jezdec ho chtěl utancovat. Statečný postilion však začal hrát na svou poštovní trubku. Hrál tak dlouho, až se jezdec začal smát a zmizel. Tím byl vysvobozen. Postilión svá psaní doručil opět včas. Až půjdete boleslavskými lesy, možná i vy zaslechnete jeho veselou písničku.

Východně od města Lomnice nad Popelkou se vypíná zalesněný vrch Kumburk, o kterém se vypráví spousta pověstí. Poslechněte si jednu z nich. Pán z Kumburku a pán z Bradlece měli neustálé spory. Když se mladý Vojtěch z Bradlece zamiloval do sličné Veroniky z Kumburku, otec Vojtěch podplatil čarodejnici a ta Veroniku zaklela v bílou paní. Po nocích chodila po kumburských hradbách a zpívala smutné písničky. Vojtěch se moc trápil. Nakonec požádal čarodejnici o pomoc. Té se Vojtěcha zželelo a poradila mu, jak Veroniku osvobodit. Vojtěch za půlnoci nabral vodu ze syřenovské studánky, zalil veliký krásný strom na kumburském nádvoří. Čarokrásné větvičky, které vykvetly, mu otevřely dveře hradu, vrátily Veroniku do života a staly se i její svatební kyticí. Od té doby lidé obou panství žili v přátelství, porozumění a souladu.

Snad nejznámější dominantou Českého ráje jsou Trosky. A právě o čedičových věžích tohoto hradu vypráví následující pověst. Pán z Bergova vládl kraji v okolí Trosek spravedlivě. Ale musel odjet na dlouhou dobu do vzdálených zemí. Vládu předal matce Marii a dceři Karolíně. Ty nejprve vládly ve svornosti, ale po nějaké době chtěla každá vládnout sama. Babička obsadila menší a širší hradní věž, vnučka vyšší a štíhlejší. Ven nevycházely, jen se stále hádaly. Kraj rychle zchudl. Časem hádky a křik ustaly. Když se lidé do věží odvážili, nikoho tam již nenašli. Obě ženy zmizely. Do kraje se vrátili lidé, štěstí a přátelství, ale věže jsou dodnes nazývány Baba a Panna podle dávných obyvatelek.

Kresby:

postava loupežníka Rumcajse: Radek Pilař

postavy z pověstí Českého ráje: akad. malířka Jaroslava Kyšková

ČESKÝ RÁJ
KRKONOŠE A PODKRKONOŠÍ
KLADSKÉ POMEZÍ
HRADECKO
ORLICKÉ HORY A PODORLICKO