![Královéhradecký kraj [logo]](/images/khkraj/kralovehradecky-kraj.gif)
Sociální služby › Zpravodaj › Aktuality › Pro zájemce o služby
Jaké je to být dospělý, rozhodovat samostatně o své budoucnosti a za tato rozhodnutí také nést zodpovědnost?
...To vše si vyzkoušelo 18 dětí a mládeže z Nízkoprahového klubu Střelka ve Dvoře Králové na letošním táboře „Realita“.
Nápad k realizaci tohoto tématu povstal ze zkušeností Občanské poradny – služby naší Charity ve Dvoře Králové nemalé množství lidí se dostává do obtížných životních situací proto, že lehkomyslně rozhodují o své budoucnosti např. podpisem různých nevýhodných úvěrů a smluv s obchodníky, díky kterým se snadno mohou stát dlužníky na celý život. Vedoucí na táboře si kladli za cíl přiblížit dětem realitu hospodaření s penězi, princip jejich získávání (vztah mezi vzděláním a zaměstnáním), a dále nechat děti zažít následky špatných, ale i dobrých životních rozhodnutí.
...To vše si vyzkoušelo 18 dětí a mládeže z Nízkoprahového klubu Střelka ve Dvoře Králové na letošním táboře „Realita“.
Nápad k realizaci tohoto tématu povstal ze zkušeností Občanské poradny – služby naší Charity ve Dvoře Králové nemalé množství lidí se dostává do obtížných životních situací proto, že lehkomyslně rozhodují o své budoucnosti např. podpisem různých nevýhodných úvěrů a smluv s obchodníky, díky kterým se snadno mohou stát dlužníky na celý život. Vedoucí na táboře si kladli za cíl přiblížit dětem realitu hospodaření s penězi, princip jejich získávání (vztah mezi vzděláním a zaměstnáním), a dále nechat děti zažít následky špatných, ale i dobrých životních rozhodnutí.
Každý účastník obdržel na začátku tábora svůj občanský průkaz s reálnou fotografií a vymyšlenými osobními údaji. Paní Důležitá z „magistrátu města Chotěborky“ upozornila čerstvé majitele OP, jak se mají zachovat při ztrátě dokumentu a jaké může mít tato nedbalost následky.
Během dopoledního programu mohli noví plnoletí občané navštěvovat různé kurzy u vedoucích převlečených za lektory – kupříkladu u pana Růžového obdrželi certifikát za roční kurz kadeřnictví, u paní Chrobárové titul přírodovědce, u paní Mňamové se bylo možné vyškolit jako šéfkuchař nebo pomocná síla do kuchyně, paní Bedárová se ochotně rozdělila se svými vědomostmi a zkušenostmi v kosmetice, u lektorů z hudební konzervatoře se děti mohly naučit na flétnu, klavír nebo kytaru. Vyučována byla italština i angličtina, po řádném zaplacení kurzů se děti mohly stát i instruktory ve fitnesscentru či pracovníky v sociálních službách.
Peníze investované do kurzů se ovšem vracely odpoledne, kdy noví studenti vyzkoušeli své dovednosti v praxi. Záleželo již na jejich fantazii a schopnosti rychle se učit. Do tábora totiž vtrhlo několik cizích osob – většinou zámožných lidí z města. Ti toužili po službách, které děti nabízely a inzerovaly na veřejné tabuli v táboře. Návštěvníci (převlečení vedoucí) ochotně zaplatili za svůj portrét, za obraz chotěborské přírody, za kosmetické poradenství, nový účes, chutné jídlo, lekci hry na flétnu i za možnost vytesat si vlastnoručně sochu.
Studenti, kteří často sledovali tabuli úřadu práce, si povšimli i zvláštních nabídek zaměstnání- např. „hledám kuchaře k uvaření úterního oběda s minimálně 2letým (=2 denním) kurzem a praxí“ nebo „sháním pracovníka v sociálních službách k přípravě večerního programu“. Lidé usilující o zaměstnání se vždy museli prokázat občanským průkazem, certifikátem o školení a podepsat smlouvu. Občas se sice objevila smlouva nevýhodná, kde se pracovník zavázal k odevzdání své odměny zaměstnavateli, ale táborníci rychle tyto lsti vedoucích odhalili a příště pracovní smlouvu raději dočetli do konce.
Podobné situace se objevily u předváděcích akcí, kam byli zájemci odvezeni. Zde 100% tábora podepsalo, že převzatý „dárek“ firmy Hrajsi s.r.o. zaplatí do zítřejší snídaně, a to nehorázně vysokou částkou. Co je psáno, to je dáno. Příště si výletníci dají pozor, aby nebyli příliš okouzleni podmanivou atmosférou celé reklamní akce.
Za vydělané peníze se nakupovaly pozemky, nemovitosti, otevřeno bylo Tesco i prodejna automobilů. První den se většina účastníků zmohla pouze na pozemek s posedem či vybraným kontejnerem, druhý den však už u popelnice stálo kolo a stůl s židlemi. Psí boudy byly vyměňovány za rodinné domky a koloběžky za luxusnější automobily, plynové vařiče za moderní kuchyně, pozemky v lese za lukrativní oblast u Kuksu apod.
Pokud si občané s něčím nevěděli rady, mohli navštívit občanskou poradnu nebo úřad práce, peníze si uložit do banky atd. Praxe pravidelných otvíracích hodin těchto kanceláří byla nejoblíbenějším momentem celého dne.
Posledním pokušením pro táborníky se stala pozvánka do casina. Fara Chotěborky se rázem proměnila v hříšné městečko, kde se peníze (Samíky) točily ve velkém. Kdo odolal ruletě, extázy párty, cigaretám, sazce či karbanu, neprohloupil, a za svůj dobře využitý pozemek byl na konci tábora řádně odměněn. Kdo však neudržel peníz v ruce nebo dokonce prodával u šmelináře pod cenou svůj těžce dobytý majetek, stal se rychle bezdomovcem, aniž by se nadál. Smutný konec tohoto občana byl pak neodvratitelný.
A výsledek tábora? Třetina našich účastníků zůstala bez pozemku, další třetina uchovala pozemek se základními potřebami (domek, byt nebo alespoň spacák) a pouze jedna třetina účastníků odevzdala hrdě svůj pozemek v takovém stavu, že by se nikdo z nás za takové živobytí nemusel stydět.
Mgr. Kateřina Litošová
vedoucí NZDM Střelka
