Rozhovor s velvyslancem Řecké republiky
Pro projekt Paměť Evropy poskytl Mirkovi Brátovi rozhovor J.E. pan Konstantinos KOKOSIS, velvyslanec Řecké republiky v ČR.
Řecko se hlásí hrdě ke všem svým krajanům a jejich komunitám kdekoliv na světě a považuje je za svoji součást. Pro Řecko představují kapitál a jedinečný "nástroj" k prezentaci staré vlasti a možnost napomáhat účinně k rozvoji vzájemných dobrých vztahů mezi starou vlastí a novým domovem.
Komunita Řeků a jejich potomků, kteří se ocitli v tehdejším Československu, byla pro nás poněkud výjimečná a lišila se od jiných našich spoluobčanů. Jednalo se totiž o ty naše krajany, kteří tvrdě doplatili na důsledky nejen druhé světové války, ale též války občanské, byli vykořeněni ze svého prostředí, odděleni od svých blízkých a zůstali po celé roky osamoceni. Po nepřirozeně dlouho dobu museli vzdorovat nevýslovným traumatům, než se jim podařilo se zde usadit. V tomto bodě je potřeba vyslovit hostitelské zemi uznání za jejich přijetí a poskytovanou pomoc, které se našim krajanům v nové vlasti dostalo, a stejně tak je třeba zdůraznit i výraz obdivu nás ostatních nad tím, jak naši krajané si udrželi, a i dál svým potomkům předávali to, co charakterizuje nás jako národ.
To všechno je už, naštěstí, minulostí. Dnes neexistuje žádný rozdíl ve vztahu staré vlasti k Řekům, ať žijí kdekoliv a od jakékoliv doby.
Na jaké kvalitativní a kvantitativní úrovni jsou nyní oficiální vztahy mezi Řeckem a Českem?
Po přijetí Česka do evropských struktur nejsou vztahy mezi námi jen obchodní a spojenecké, ale i velmi přátelské, a právě v oněch organizacích, kde mají obě naše země své zástupce, čelíme společným a stejným problémům.
Vzájemné návštěvy - konzultace na oficiální úrovni, až do nejvyšší politiky sahající, kontakty v oblasti společenské, vědecké, hospodářské úrovně, stejně tak názory a rady Řeků zdejších nebo i těch, kteří repatriovali zpět do Řecka, jsou určující, ukazují jaké je vzájemné pochopení či naopak neshoda v problému, ukazují jaký je pohled či úroveň dvoustranných styků na současné bázi, tedy v oblasti společné a smluvní.
Jsou v těchto vztazích nějaké "rezervy"?
Prostor pro zlepšování vztahů existuje vždycky. Ovšem obecně řečeno největší důraz by měl být kladem na mezilidské vztahy.
A tak se ukazuje jak významné je osobní poznání druhé země, ať už cesty mladých lidí na studijní pobyty v druhé zemi, účast v kulturních programech a pak turistika. O turistice platí, že není možné ji řadit jen do ekonomických kategorií, ale že představuje ten nejpevnější most pro střetávání se, vzájemné poznávání a budování důvěry mezi národy.
Co se týká čistě ekonomických vztahů, je nutné zdůraznit, že by mohly a měly být mnohem bohatší. Pro příklad jen teď, kdy se všichni znovu vracíme ke zdravé přirozené stravě, nabízí se velká možnost pro uznávanou středozemní výživu, pro kterou je tak charakteristickou celá řada řeckých potravinářských produktů, od olivového oleje až po celou zemědělskou bioprodukci. Totéž platí i pro jiné oblasti, které mohou i pro země s tak rozvinutým průmyslem jako je Česko, nabídnout velké možnosti, na příklad produkci řeckých hliníkáren s dokonalou aplikací nových, energeticky nenáročných prostředků a vyspělé technologie. Zde jsou velké možnosti.
Do jaké míry jsou, podle Vás, důležité mezinárodní kontakty budované nikoli pouze na vrcholné (vládní) úrovni, ale například i na úrovni větších územních celků, regionů i jednotlivých měst?
Místní samospráva (města a obce) tvoří kořeny demokracie, a sice té nejméně zprostředkované, jinými slovy je jádrem občanské společnosti. Starostové a místní zastupitelé v obcích mají nejjasnější a nejpřesnější obraz o místních společenstvích, a proto mohou autentičtěji vyjadřovat názory občanů. Jsou osobami, kterým je třeba naslouchat a více je podporovat. Možnost sbližování našich společenstev, porozumění "tomu druhému" a upevnění našich vzájemných vazeb, je právě to nejpotřebnější pro současnou společnost. Důvod navíc, proč s tím máme nejen souhlasit, ale též všemi způsoby podpořit. Kromě tradičního setkávání partnerských obcí, existují i další novodobé možnosti, jako je spolupráce po internetu, výměnné stáže badatelů (např. v oblasti národopisné a folklóru, výměnných vědeckých pobytů, programů archeologických výzkumů) nebo i žáků a mládeže prostřednictvím výměnných letních programů, a to zdaleka není všechno. Mimo to si starostové a zastupitelé obcí mohou navzájem pomáhat na základě sdílených zkušeností, jako je zpracování odpadu, recyklace surovin a v dalších tématecha, která jsou pro dnešní společnost aktuální.
Cílem projektu Paměť Evropy je kromě popsání řecké komunity na Královéhradecku formou osobních příběhů a osudů konkrétních lidí i navázání partnerských vztahů Královéhradeckého kraje s některým řeckým regionem v oblasti Soluně (iniciace kulturních i hospodářských kontaktů). Jak se díváte na tuto ideu a jak hodnotíte tento záměr?
Váš projekt je opravdu velmi úctyhodný, už vzhledem k výše řečenému ve vztahu k řecké komunitě. Pro studium současných dějin má sbírání a sepisování osobních svědectví a zkušeností, které by se jinak mohly ztratit, mimořádný význam. Co se týká Řecka, je nápad zaměřit se na oblast Thessaloniki šťastný, protože právě z Makedonie pocházejí lidé, kteří se zde usadili. Zdejší velvyslanectví, i mimo představitelů řecké místní samosprávy, bude nápomocno každé konkrétní snaze.
Řekové a Češi jsou nyní členy Evropské unie? Co podle Vás tyto národy spojuje a co je může naopak rozdělovat?
Obrátím-li vaši otázku, pak věřím, že neexistují témata, která by nás rozdělovala. Právě naopak, mnohá nás spojují, jako bylo snažení minulých generací o získání autonomie, s důrazem na svobodu, demokracii a zrušení vojenských okupací na našem kontinentu, které však bohužel i nadále existují, alespoň na jeho nejvýchodnějším okraji. Je nezbytně nutné, abychom všichni ctili a respektovali nezávislost a územní celistvost všech evropských zemí, když už jsme se zbavily výhrůžek, obav a smyšlenek, které - jak všichni doufáme - se staly alespoň v Evropě navždy minulostí. Všechny tyto úspěchy by neměly být jen kritérii pro nás všechny, ale stát se i základem pro chování každého evropského státu a společenství.
Pane velvyslanče, děkuji Vám za rozhovor.